Re: Být zodpovědný nebo spoléhat na štěstí?

Lassie, vždyť se té diskuse zúčastnit nemusíš.

Já ti to řeknu zjednodušeně. Podle mě sem promítáš to, že jsi matka tří dětí a současně hormonální rauš jako matka mimina. To jsou emoce, nemá to nic společného s racionální úvahou.

Normálně řečeno, kdyby sis promítla, jaké očekávání a jaké nároky jsi měla na první dítě a budeš mít na třetí, bylo by to o dost jiné.

Matky prvního dítěte spoustu věcí řeší, u dalších už nad tím mávnou rukou. Jedno dítě se víc usměrňuje, vychovává, když kolem tebe běhá smečka tří dětí, nebudeš mi tvrdit, že máš na to stejnou kapacitu je nějak usměrňovat jako u jedináčka.

To není namířené proti tobě, to tak prostě je. S tím ale pak souvisí, že starší dítě bylo víc usměrňované, takže má samo od sebe zvýšená očekávání. Nejvíc perfekcionistů je mezi nejstaršími dětmi. Taky nejvíc neurotiků, ale současně i nejvíc úspěšných lidí.

Jsou to lidi, co mají tah na branku, ale zase za to hodně platí.

A z čistě ezoterického hlediska, mám ve svém dospělém věku pocit, že to, co člověk očekává, to i přitáhne. Kdo spoléhá na štěstí, tomu víc přeje než člověku, který o sobě tvrdí, že je pechfogl nebo že si všechno musí vydřít.

Jak člověk myslí, takový je a takový má často život. Ne vždycky, ale hodně.