Re: Hledám nejlepší kamarádku!Zn: napořád

Já měla v průběhu života, když o tom tak přemýšlím, postupně 4 "nejlepší" kamarádky.

Jednu na základce, ale záhy jsem šla na jinou školu, tak jsme si jen psaly chvíli dopisy a už se nikdy neviděly. Když jsme se po letech potkaly, už jsme byly skoro jako cizí. Takže tu už ani nepočítám.

Pak další na gymplu od 6. třídy, to bylo takové to pravé dětské a poté pubertální kamarádství "na život a na smrt." Nehnuly jsme se od sebe, každý nás znal jako dvojku. I když nás pak školy a život rozdělil, pořád jsme se vídaly, pařily spolu a jezdily na koncerty ještě s naším kamarádem. Nějaké moje první dva roky na VŠ to bylo fakt nejhezčí. Ale pak se odstěhovala do Německa a vídaly jsme se čím dál méně. Začala mít divné poznámky k mému (řekla bych zcela normálnímu!) životu a hlavně při prvním náhodném setkání nikdy nenechala nit suchou na žádném z mých dvou přítelů (ten druhý je dnes můj manžel). Pak mi hrozně, ale opravdu strašně ublížila. Nemluvila se mnou rok a půl a já doteď nevím pořádně proč. Asi na mě žárlila. Před pár lety "přilezla" zpět a bavíme se dále (vidíme se párkrát do roka), ale já už jí nevěřím. Vidím na ní najednou jako na člověku spoustu chyb, co jsem v pubertě neviděla. Potkat ji dnes, zaručeně se z nás kamarádky nestanou, soudě mým dospělým a vyzrálým radarem na lidi. Z nějaké té nostalgie si ji trochu tak nějak dál držím, ale taky si ji zároveň držím od těla. Už se jí nikdy nebudu svěřovat a žádnou pomoc od ní taky nečekám. Ten rok a půl, co jsem se kvůli ní trápila, mi prostě otevřel oči. Dává to smysl? :)

Další kamarádka z VŠ - jeden čas moje nejbližší osoba, oblezly jsme spolu všechny party a akce, seznámily se se spoustou lidí, prokecaly spolu spoustu hodin, byly jsme fakt parťačky. Sice takové to duševní spříznění tam nikdy úplně nebylo, a myslím, že ona to cítí/cítila taky tak, ale přesto bych ji zařadila aspoň do kategorie "hodně dobrá kamarádka." Dnes? Bydlí už 2 roky v novém bytě, a přestože jsme se vždy, ale opravdu vždy navštěvovaly, ale sem mě dosud nepozvala. Našla si jiné bližší kamarádky a s nimi se vídá raději a více, je zve... Se mnou se vídá taky, a snaží se tvářit tak, že se navenek nic nezměnilo. Ale pro mě ano. Už ji taky nemám tak ráda, když mě pořád tak štve.

A poslední - ta je zdá se opravdu mou "nejlepší" kamarádkou. Spřízněná duše, jako sestra. Taky jsem ji potkala na VŠ o něco později než kamarádku číslo 3. Scházíme se pravidelně, byly jsme spolu několikrát na dovolené, znají se (a mají rádi) i naši partneři, občas něco podnikáme ve čtyřech. Přesto mám pořád strach, že ani tohle nevydrží...
Takže ano, mám kamarádky, a měla/mám jsem dokonce několik "nejlepších." Po zkušenostech s kamarádkami 2 a 3 už ovšem mám zatěžko někomu věřit, a to i kamarádce 4, která je zatím opravdu nejblíž tomu, co považuji za opravdové přátelství.