Jsem nervák, praštila jsem syna

2,5 leťák místo spaní dělal po obědě blbiny, furt jsem ho vracela do pokoje, domlouvala mu, snažila se být trpělivá. 2x se mezitím rozeřval, protože dělal skopičiny a praštil se. Pak že chce, ať si jdu lehnout s ním. Tak jsem teda šla, protože on když se nevyspí, tak je to s ním do večera strašné. Obvykle usíná bez problémů a spí průměrně 2 hodiny. Jenže dnes prostě pořád samá srandička, říkala jsem mu, že už se zlobím a že ho plácnu, pokud toho nenechá, ale pořád to zkoušel. Pak začal vyhazovat hračky z postele. No už jsem to nevydržela a dala jsem mu pohlavek, ale asi pořádný, protože začal dost plakat a pak usnul. Je mi z toho zle, nechci ho fyzicky trestat, jenže mě už se pak udělá černo před očima a neudržím se. Prostě skoro každý den ho plácnu. Většinou teda přes zadek, ale jak teď seděl, tak ta hlava byla blíž. Jak si v takových situacích udržíte klid? Prosím o zkušenosti podobně horkých hlav jako jsem já, co mají živé děti. Navíc je mi to téměř instantně líto, nejradši bych ho vzala do náruče, ale ani nevím, jak se pak v takové situaci zachovat. Díky