Partnerský vztah a partnerovo dítě

Dobrý den,
před dvěma měsíci jsem poznala muže, který má stejně jako já sedmileté dítko, já kluka, on holčičku. Domluvili jsme se, že se nejdříve poznáme my dva a potom budeme seznamovat děti.
Když jsme se poznali, bydlel u rodičů, ale dobré vztahy s nimi nemá, nebot ho otec od mala do dospělosti psychicky, ale hlavně fyzicky týral a matka tomu jen přihlížela. Takže postrádá mateřskou lásku a city, které se právě ted snaží dát svojí dceři. Což je pochopitelné. Navíc jeho exmanželka má tři roky přítele a jakoby chytla druhou vlnu a neustále někam chodí na pivko, posedět apod. Berou sebou vždy malou a nebo jí "odkládají" k příbuzným. Matka malé taky nemá trpělivost a místo, aby si s malou promluvila, vysvětlovala, tak na ní křičí a raději jí dá na zadek. Přítel je pravý opak, dokáže se svojí dcerou komunikovat, věnovat se jí a udělat si na ní čas. Takže se na něho ted dost upnula a raději chce být s tatínkem než doma. On se ted odstěhoval do svého bytu a malá je tam skoro pořád. Což je na úkor našeho vztahu, přesto si denně telefonujeme a píšeme.
Ted jsme si o tom všem promluvili, jestli si on uvědomuje, že já jdu bokem a prý ano a bude se snažit o nápravu. Malá má prý ted takové období, kdy chce být s ním a on jí nedokáže odmítnout. Jakoby měl pocit viny, že když máma nefunguje jak by měla, tak aby jí to vynahradil a nic nezanedbal. Ráda bych slyšela váš názor na tento vztah??