Re: Premiér Nečas potvrdil svůj souhlas s uvězněním Pussy Riot

Dnes je dnes a v pohledu na dnešek se můj pohled v podstatě shoduje s tvým. Raný středověk byl ale raný středověk a odtud vede ke dnešku velice křivolaká cesta. Možná relativně nejpřímější byla ve Skandinávii, vzhledem k hustotě zalidnění a jeho rozptýlenosti, a několika z toho plynoucích faktorů: panovník neměl tolik možností efektivně si podrobit celé území. Naopak, do značné míry se tam zachovala obec jako základní stavební kámen společnosti (jinde byly obce společným působením panovníka, šlechty a církve rozbity a základním kamenem se stala rodina). Tradiční obec se postupně, v době, kdy by už teoreticky byly prostředky k efektivnímu ovládnutí území a společnosti, přeměňovala v moderní samosprávu, která se po nějaký čas splývala se státem, který už byl občanský, a pak se od něj začala zase oddělovat.

Možnost rovnost občanů před zákonem se otevřela až díky náboženským třenicím, konkrétně hlavně kalvinistům (především švýcarským) a angloskotským puritánským směrům. Tahle náboženská společenství byla sama o sobě většinou nesnášenlivá k jiným vyznáním a uzavřená, ale nedokázala se ve státě prosadit jako většinová, ale tam, kde nebyla potlačena (třeba ve Francii) zůstala neopominutelným faktorem. Z toho nakonec vyplynula nutnost náboženské tolerance, z níž postupně zase vyplynulo oddělování církve od státu, tedy sekularizace státu a vládce, a na tomto sekulárním základě se teprve mohla uskutečnit myšlenka rovnosti občanů.
Když vynecháme otroky a ženy, zazněla v návrhu ústavy USA 1776, která se, podobně jako na ni navazující ústava z roku 1789 stala inspirací mnoha moderních občanských ústav.

Volně řečeno, tato cesta začala možná pádem císařství v západní římské říši a tím, že se přerušilo bezprostřední přímé spojení mezi korunou a církví. Ale tehdy nebylo jasně dáno, kde to skončí, představovalo to určitý možný výchozí bod.
Pro některé základní formulace v preambuli, právě ty týkající se rovnosti, bylo zřejmě inspirací nepsané právo indiánské irokézské konfederace, tedy úplně jiný historický kořen. Dál myšlenka rovnosti do značné míry vyrůstala ze specifického prostředí kolonií, jednak z nábožensky a etnicky značně různorodého severu, jednak ze západního pohraničí (osídlovaného především přistěhovalci z Evropy, kteří se na cestu museli zadlužit a odpracovávat si pak cestu mnohdy až otrockým způsobem, a snícím o individuální nezávislosti a rovnoprávnosti s kýmkoli jiným). Stejně tak ta myšlenka vyrůstala ze starších britských a holandských politických tradic - ale jen zčásti, a byla ovlivněna četbou a diskusemi s francouzskými politickými mysliteli.

Vyber si ale definitivní pád Říma a smrt posledního císaře nebo jiný libovolný bod v raném středověku, zbav ho kontextu a narýsuj přímku k roku 1776 nebo jinému libovolnému datu v libovolném místě, a máš tradici. Takto politické tradice většinou vznikají: promítáním současného stavu do minulosti. Spoj si třeba současné Putinovo Rusko a Byzanc v roce X, a máš tradici - ale se skutečným vývojem a příčinami dnešního stavu bude mít společného jen málo.

Co kdyby například útok na Zimní palác neuspěl a bolševici byli poraženi? Jak by vypadalo Rusko dnes, celý bývalý východní blok v Evropě a jak by fungoval stát vůči občanům? Do jaké míry by se lišil od opačné strany evropské periférie, Itálie, Španělska, Portugalska? Třeba bys v takové alternativní historii sloužit občanům podstatně lépe než dnes (politický i ekonomický vývoj v letech 1905-1914, byť krátký, naznačoval ledasco). V tom případě bychom si vytvořili jinou tradici, například si uměle spojili současnost s Eklogami nebo Justiniánem a vyzvedávali tradici byzantského právní státu.