Re: Šokové stavy

Já do šoku upadám po nějakém psychickém vypětí. (pokousání psem, přepadení apod) Na podobné situace jsem magnet Je mi na zvracení, vidím rozmazaně a barvy vnímám jakoby neonově. Třesu se a nejsem schopná myslet. Pomáhá mi opora nějakého člověka, který se mnou udržuje konverzaci, ačkoli já prý v tu chvíli mluvím úplně zcesty, hodně pít a být v teple. Když je někdo po ruce tak chodit a chodit, ale musí mě někdo podpírat.

Mamka je hematofobička a prakticky do něčeho takového upadá nejen při úrazech, ale stačí o nich mluvit. Jí pomáhá totéž, co mně + chytit třeba za ruku a mluvit a vyprávět o něčem příjemném, tak, aby ji to nutilo myslet na něco jiného.