Re: Poprvé k moři

Danulu, rodiče s náma nejezdili nikam. Dostala jsem se akorát se střední školou do Paříže na památky. Jinak jsem hned po maturitě se nastěhovala k manželovi, brali jsme se rok po maturitě. Spolu jsme byli ještě před dětma v Rakousku, všechny prachy jsme vráželi do baráku. Pak se narodila pár měsíců po svatbě dcera a ta má od tří let diagnozu autismus a první roky byly fakt mazec. Troufli jsme si s ní akorát zaletěl k příbuzným do Anglie, kteří nás ukecali, letěli jsme z Brna, tak to byla krátká cesta, to bylo v pohodě. K moři jsme si s ní ani netroufli, ani nebyly peníze. Vše se léta dávalo do baráku, o který jsme stejně nakonec přišli.....bylo to moc velké sousto prostě. Jinak pak se narodil syn a s ním to taky nebylo jednoduchý, plačtivé, nespící dítě, často nemocný, od pěti let epilepsie....Nyní už se s nima dá leccos zvládnout, máme vyzkoušené hory a pobyty na pronajatých chaloupkách v ČR. Dcera chodí do speciální školy a letos na jaře tam měli akci, že vylosovali 5 dětí a pro přání těchto dětí se hlasovalo na facebooku, s tím, že které přání bude mít nejvíce hlasů, tak bude splněno v rámci charitativní akce - you dream we run - 24 hodinový štafetový běh, prodávaly se účastnická trika a výtěžek šel na splnění snu. Nakonec byly splněny 3 přání a přání pobyt u moře naší slečny mělo nejvíce hlasů takže ona plus jeden doprovod dostala penízky na moře, zbytek rodiny jsme si doplatili a frčíme do Itálie. Mám obavy z cesty i z toho uhlídání dcery tam, ale zároveň se těším a kdo se bojí, nesmí do lesa toliko naše rodinná historie.