Re: Jaké bylo manželství vašich rodičů, a jaké 1. vaše?

No jo, to je pravda , já jsem taky chtěla "hlavně někoho jiného", jenže jsem celá maminka, bohužel, takže jsem si logicky našla zase takového "tatínka". Ono tedy původně se jevil "tak jiným"...jenže když se ze mě po porodu stala "maminka", z mého muže se stal "tatínek", a už jsme jeli ve známém formátu.
Pochopitelně to nemohlo fungovat - muž byl ze své rodiny zvyklý na to, že "doma" to funguje "samo" (moje maminka hysterčila, jeho "přikrývala zástěrou", pravda, nešťastné byly obě stejně, ale nepřiznaly by to za nic, až nedávno).



Creo, můžu se zeptat, jak to u vás dopadlo, když muž byl/je zvyklý, že všechno funguje "samo", ale jen proto, že "maminka přikrývala zástěrou"?

Máme to to samé v bleděmodrém, moje máma nedokázala nespokojenost neventilovat, manželova si jí zdá se nepřipouští, i když u nich dělá spíš toho, kdo partnerství táhne, ale rovnoprávná není. Spíš se na ní delegovaly praktické pravomoci, protože je to pro protějšek výhodné, ale když dojde ke konfliktu, ona vycouvá dřív, než konflikt vygraduje, nebo při něm. Neprosazuje se, i když je praktická, čilá a ve skutečnosti daleko výkonější a chytřejší z páru.

U nás to taky dělá nedobrotu, protože takový nedostižný vzor, který "nedělal potíže a nepohodu a konflikty" já nedostihnu a ani nechci. Dneska je ta výchova někde jinde a já prostě bohužel do toho konfliktu jdu a to je pro manžela špatněm, on má pocit, že kdyby "se" chtělo, tak by konflikty nemusely být. Nebere to jako normální součást vztahu, ale něco patologického a když to produkuje partnerka, tak je chyba v ní. Vlastně z něj mám podvědomý pocit, že ode mě čeká, že se budu konfliktům vyhýbat. Kolikrát to už i dělám, protože on sice konflikty zdánlivě nechce, neprovokuje, ale když už k nim dojde, chce vyhrát, chce ukázat, že ty kalhoty nosí on. Takže paradoxně touží po pohodě, ale konflikty nechce řešit, ale vyhrát.