Můj názor - klidně bych jela.
Chápu to správně, že jede i matka toho kamaráda a jeho dospělý syn??
Pokud ano, tak vůbec bych nic neřešila.
Manželovi bych to řekla, jestli souhlasi a hotovo a že váš synek u moře ještě nebyl a je to výborná (a levná) příležitost, jak mu splnit sen.
Ale - nevíme, co tvému manželovi je, jestli nepotřebuje nějakou denní péči nebo jak to s ním vypadá

Já jsem celá léta nejezdila nikam na pobyt na dovolenou, protože jsem si pořád myslela, že někdy - v budoucnu - budeme jezdit všichni s manželem....
Teď toho ztraceného času lituju. Když byl malý první synek, mohla jsem se klidně domluvit s mojí mamkou, která milovala hory a byla přebornice ve vymýšlení výletů, a mohla jsem jet s ní a se synkem. Až teď jsem pochopila, jak super bychom si to užily a malý by se krásně zotavil někde na horách....
Protože mi bylo celá léta blbý jet bez manžela, tak jsme s mamkou organizovali jenom takové jednodenní výlety - bylo to hrozně fajn a pořád na tu dobu vzpomínám, brečím u fotek, prostě byla jsem fakt blbá...Měla jsem se na všechno vykašlat a jezdit s tou mamkou. Ale já ne - že by se manžel urazil a kdoví co....houby s octem.
Teď už mamku nemám a opravdu LITUJU toho ztraceného času.
Na první dovolené jsem byla vloni po 15ti letech jenom já sama s oběma klukama - jednomu 12, druhému 5. Prostě jsem to sama zorganizovala, postavila manžela před hotovou věc, ten nás odvezl, přivezl a hotovo. Kluci se letos těší hrozně zase, že pojedeme, už to máme od března domluvené, snad nám to vyjde stejně jako vloni.
Manžel pořád, jak bude makat na baráku, tak jsem zvědavá, co tady za tu dobu udělá, až budeme pryč.
