Re: Role ženy v "motivaci muže"

já tam ovšem cítím i vlastní podstatný podíl. Já mu můžu říkat sladce nebo na něj řvát a nikam to nevede. Přijede sem moje ségra nebo kámoška a on najednou bez požádání (a aniž by na to kdokoli pomyslel) přišroubuje věšák na utěrku, namontuje síť na okno, na požádání (a stačí náznak) kmitá jak fretka. Já můžu prosit, naznačovat, pustit se do toho bez říkání sama, postrkovat ho, hádat se... a vždy dosáhnu toho, že udělá scénu, občas demonstrativně něco rozmlátí...
Pokud se někdo diví, proč s ním jsem, má to víc důvodů. Např. -ještě pořád ho miluju, -když mi bylo nejhůř, stál při mě a pomohl mi, podpořil mě, dodal mi sebedůvěru a chuť "nezabalit to", -od nikoho jsem nikdy nepoznala tolik obdivu a úcty k mojí osobě aniž by se ponižoval nebo srážel svoji hodnotu, -momentálně nemám jinou možnost, bez jeho platu (byť to není žádná vata) bych s holkama nepřežila....