totéž v bleděmodrém

máme doma.
Jediné, co pomohlo - snížit tlak, nevyhrožovat, nenaléhat a nepodmiňovat, ale každý večer zavést desetiminutovku úklidu. Sedím u M. v pokoji, ona uklízí, když se zasekne, tak jí jemně připomenu, co má dělat, a na případné nedostatky upozorňuji vtipnou formou (např. támhle se ještě plíží ponožka, bacha, ať tě nerafne do nohy, je nějaká naštvaná).
Za půl roku perné práce je schopná svůj pokoj jakž-takž zvládnout sama, ale chce to opravdu pravidelně každodenně, jak jsme týden vynechali, zase byla v koncích a "neviděla" odložené šatstvo mezi stohy rozstřihaných papírků. A je jí osm.
A pokrok taky vidím v tom, že sama je schopná vyhodnotit, že v uklizeném pokoji se jí líp žije, všechno najde a nebloudí mezi hromadami krámů.