Re: Můžu mít nějaké morální nároky na kamarády?

Tak ale to přece musíš vědět ty, co jsi ještě svému kamarádovi ochotna tolerovat a co ne a kvůli čemu bys s ním případně kamarádit přestala.

Osobně si myslím, že pokud má někdo svůj soukromý život ošéfovaný tak, že s ním nemá problémy, tak mu do toho vcelku nemám co žvanit. "Jako otec stojíš za prd" není nic, co by se tomu druhému (komukoli) mělo říkat, protože je to tvůj subjektivní soud a jinak pěkná kravina. Když už, tak by se dalo říst "hele, slíbil jsi dítku, že přijdeš a místo toho jsi se ožral jak zvíře, není to trochu blbý", ale i tak bych mu to neřekla, kdyby to udělal ojediněle. Také nejsem vždycky vzorná matka, ale pokud to nepřekročí nějakou rozumnou mez, tak je to mezi mnou a mým dítětem a nikdo cizí do toho ani nemůže vidět tak, aby mohl vynášet nafrněné soudy.

"nezdá se mi tvůj paralelní vztah" - tady si myslím, že to říct můžu a dál se rozhodnout, jestli mi to vadí natolik, že se s tím člověkem chci kvůli tomu přestat stýkat (vadí mi, že je podvodním), nebo mi to nevadí, a pak mu to nebudu každou chvíli omlacovat o hlavu.

" jestli půjdeš zase do kolportu(pracovního) s tím všivákem xy, tak jsi pro mě mrtvej Homolka" - tak tohle považuju zcela za jeho věc, s kým jde do holportu. Jednou jsem upozornila osobu, která mě ve své naivitě, chtěla zatáhnout do letadla, že se jedná pravděpodobně o podvod, ale řekla jsem k tomu svoje a už se k tomu nebudu vracet, pokud to ta osoba znovu nenanese (a pak se znovu nebudu tajit tím, co si o tom myslím)

" nechlastej tolik, šetři si svou ledvinu pro mě" - to bych řekla úplně klidně.

Jinak mi přijde dost velká drzost chtít po kamarádovi, aby "se kvůli mně nechoval jako vůl". Kdyby naši kamarádi podmiňovali svoje přátelství tím, že se nebudeme chovat jako volové, tak by řada z nás zůstala jak vůl, pardon, kůl v plotě.
Ovšem kdyby se kamarád choval jako svině obecně, tak by mě asi přešla chuť s ním kamarádit.