Re: Bez moře to není léto

Arsielo, já byla naposledy u moře asi jako dvanáctiletá, na nějaký ozdravný pobyt... Jak to s dětmi sama zvládám? No zvládám, musím... Zahradu nemáme, bydlíme v paneláku, takže nějaký bazének hodit na ven nemůžeme (a věřím že zrovna tohle by se dětem dost líbilo, ale holt smůla), takže se jen plácáme po městě, vymetáme jedno hřiště za druhým (máme štěstí, že v našem městě je jich fakt požehnaně a všechna krásná a nová, tak se to dá), chodíme se koupat do řeky, jezdíme na krátké výlety po okolí (ale fakt jen v blízkosti, nemáme auto, takže všude vlakem nebo busem), pořádáme výšlapy do přírody... Děti jsou skvělé, hodné, baví je to, už jsme na ten náš chod zvyklí, ráno vymyslím program na celý den a podle toho jedeme... No a pak máme ještě skvělé prarodiče, takže děti jezdí hodně i k nim (a obě strany mají domek se zahradou, jedni na vesnici, druzí na malém městě, tento čtvrtek zrovna k jednim odjíždíme), takže nějakou tu aktivitu si najdeme vždycky... V podstatě si nestěžuju Navíc být doma mi nevadí, spíš se děsím jednou nějaké práce (rodičák mi končí příští rok v lednu, bohužel). Starost mi dělají jen finance, 9400 měsíčně na všechno není žádné vyskakování, ale prostě když musíš, tak musíš a nějak to vždycky zvládneš... Takže pro mě jsou něčí nářky nad tím, že mu zrovna letos nevyšlo moře, opravdu trochu mimo rozsah chápání.