Re: Volné manželství

Hele já mám taky osobní zkušenost. Z pozice té ženy, která s tímhle vyrukovala. Zpětně bych radila, jasně řekni, že s tím nesouhlasíš, že tě to ranilo, že máš zájem řešit, pokud má (máte) nějaký problém, ale že tohle bys pravděpodobně neunesl a skončilo by to rozchodem.
Můj tehdy manžel s tím souhlasil - posléze mi došlo že jen proto, že se bál, že mě jinak hned ztratí a to si neuměl představit. Jenže mně na něm vadilo právě to, že je "bačkora", že nemá na nic vlastní názor, všechno vymýšlím a organizuju já. To, že s tím souhlasil, mi napřed přišlo od něj super, jenže po letech jsem zjistila, že ho to pro mě vlastně ještě víc shodilo a že mu to tiše vyčítám. Vadilo mi, že o mě trochu nebojoval.
A jak to u nás dopadlo? Fungovalo to asi rok, během kterýho si on zvykal na to, že by vlastně mohl být i beze mě, našel si s mým požehnáním kamarádku-milenku, a následně mě kvůli ní opustil. Doteď jsou spokojená rodina. A já jsem se z toho docela dost zhroutila, protože jsem fakt věřila, že to může fungovat, a ty bokovky jsem měla jen kvůli povyražení. No ale neměli jsme děti a byli jsme mladí, tak zas to nebyla taková katastrofa.
Kdyby mi dal na začátku jasně najevo, jak to cítí a že to nechce, vážila bych si ho víc a možná by mi včas došlo, že o něj takhle přijdu a že to vlastně nechci. Nejde o to zakazovat - ale jasně říct, jakej vliv to bude mít na tebe a tvůj vztah k ní.