Skorotřicítky, jak se cítíte?

Je mi 29 a s blížící se třicítkou na mě padá taková nějaká depka. Strach z věku - tedy ze stárnutí, nemocí, klesající atraktivity, zhoršení tělesné kondice apod. Bráním se tomu, ale bohužel je to často silnější než já... Přidalo se i určité bilancování. Mám strach, že některé věci už nedoženu. Třeba v oblasti pracovní... Jsou věci v mém životě, které se nepovedly, ne mou vinou, ale vlivem nepříznivých okolností. Chtěla bych něco začít znova, ale docela se bojím, mám pocit, že jsem velkou část svých znalostí a dovedností zapomněla, poztrácela, že už mi paměť neslouží tak dobře jako třeba v pubertě... Jsem velmi vděčná za svého manžela a děťátko. Občas mám ale strach, abych byla pro ně dost dobrá. Moje ani manželova rodina mne v tomhle zrovna nešetří, každou chvíli slyším, že bych měla něco dělat jinak, že bych měla dělat to a neměla dělat ono... Takže se občas cítím jako malá holka, ne jako matka a skoro třicetiletá žena.

A jak jste se před třicítkou cítily vy? Řešily jste nějakou svou osobní krizi?