Jak jsem šla nakupovat aneb Cizí neštěstí potěší

Poněkud odlehčené letní téma jedné sklerotičky.

Včera jsem se vypravila na nákup. Nejbližší prodejnu máme 6km, dostupnou jen vozem. V autě bylo snad 50 stupňů, ale co by člověk neudělal pro blaho rodiny. Kromě x věcí jsem jela hlavně pro mléko a koupila rovnou 4 lahve.
K večeru jsem šla návštěvě udělat ledovou kávu. Bohužel na její konzumaci nedošlo, neb jsem místo mléka koupila KEFÍR.

Dnes jsem se rozhodla, že něco upeču. Opět jsme tedy se synem sedli do auta. Už během jízdy jsem zjistila, že mi chybí papír, kde mám poznamenáno, co nakoupit. Mléko jsem si z předešlého dne pamatovala, také zmrzlina do ledové kávy a čistící prostředky mi v paměti naskočily automaticky.
Doma jsem však zjistila, že nemáme máslo. No, co se dalo dělat. Znovu jsme sedli do auta.
Mezitím ovšem vstal starší syn a udělal si k snídani vajíčka - tři poslední.
Do třetice všeho dobrého a zlého. jela jsem pro vejce. Prodavačka nevěřila svým očím.
Koláč jsem nakonec upekla a chystala se jej předložit návštěvě i s ledovou kávou.
Nu, zmrzlinu jsem nenašla. Asi zůstala v obchodě.

Obávám se, že za pár let už si nevzpomenu ani na jména svých dětí.