taky jsem se jí na to vybodla - mlaďas dostal papír s kolonkama, kde měl mít napsáno a rodičem podepsáno, že každý den četl....mmch pí učka poslala jen ten lísteček bez vysvětlení pro mne, jaké penzum má přečíst, takže jsem mu to určila na 1/2 hodiny (což pro něj nahlas bylo moc, ale já to nevěděla) četli jsme asi 4x, on byl pak totálně zpruzenej. Za těch půl hoďky přečetl kapitolu z Kocourka Modroočka, ale vůbec z toho nebyl nadšenej, naopak! byl nešťastnej, že se párkrát přeřekl...chjo... perfekcionista jeden


Pak jsem napsala pí učce mail, že jsem nějak nepochopila účel toho papíru a že mi dítě začíná stávkovat - a jak jako dlouho že má vlastně číst - napsala mi, že půlhoďka je strašně moc, že to má být tak 1 odstavec (jenže na tom papíru byly kolonky "datum" "titul" "stránka" "podpis", takže mě fakt nedošlo, že se má jednat o pouhopouhý odstavec). Na to jsem jí odespala, že čte denně sám o vlastní vůli o hodně víc a že tedy nechápu, proč mám dítě, které čte, nutit číst. Že si myslím, že mu takhle čtení znechutím a to že bych fakt nerada...
Odepsala mi, že číst by měl proto, že takhle doma čtou všechny děti... Asi, aby neměl nějaké extra výjimky...
No, papír už jsem mu stejně nevyplňovala a pak v prosinci jsem si to s ní vyjasnila - s tím, že jsem dost otřesena tím, jak se ve čtení zhoršil a jak v podstatě začal odmítat jakékoli čtení... Dohodli jsme se, že do jeho čtení doma nebudeme jakkoli zasahovat. Naštěstí pak byli vánoce (dostal knížky co si přál), potom byl 14 dní nemocný, takže byl dlouho doma, a to jeho stávkování a i čtení se upravilo.
Jen jsem nějak nepochopila, co tím vším ta naše pí učka sledovala.
Přece účelem první třídy je naučit děti číst a když už nějaké dítě plynule čte, tak je to přece pro ní skvělý, protože to dítě už nic učit nemusí...
Navíc synek je dosti disciplinovaný, takže v hodinách nezlobí a nevyrušuje, ale sleduje výuku - i když to umí...

...ona ta naše pí učka je dost přísná, takže by ho ani nenapadlo nějak zlobit...