Re: Napadení v opilosti

ten pocit, že na mě nikdo neřve, že se nemusím bát, odkud která rána a kdy přilítne, že mě nikdo neponižuje a nenadává mi, a taky to, že nikdo zbytečně neutrácí peníze, které jsem měla pro celou rodinu - to je k nezaplacení...

po rozchodu byly doby, kdy jsem chodívala o víkendech navšívit svoji maminku - má ráda, když k ní někdo přišel na oběd, ráda se o jídlo dělí a u nich je vždycky jídla dost - možná jsem jí to nikdy nepřiznala, ale moc mi to pomohlo, že jsem měla s dětmi co jíst a že mi i dost jídla zabalila sebou...
vím, co to je odpojená elektřina a jak těžce se s tím žije, by´t třeba jen pár dní... vím, že jsou doby, kdy je nutné se velmi velmi uskromnit a pokud peníze opravdu potřebuju, musím o ně někde požádat... zařídit si vyživné pro děti, abychom vyšly (to bude ještě taky boj), vyřídit si přispěvky na děti, na bydlení, najít si nějakou další práci - není to sranda, je to hodně náročné, to nepopírám...

rozchod mi dal neuvěřitelnou sílu - zjistila jsem, kolik toho dokážu zařídit/vyřídit sama, kolik mám kolem sebe přátel, kteří mi v rámci svých možností rádi pomohou, protože já zase ráda pomohu jim, zjištění, že se nemusím stydět si o pomoc říct...

přišla jsem o peníze, o část majetku, přišla jsem o některé iluze (třeba právě o tu, že druhá šance v některých případech neexistuje a nestojí bojovat za někoho/o někoho, kdo o to nestojí), přišla jsem o pár kamarádíčků (taky dobrý), přišla jsem o někoho, kdo mi občas s něčím vypomohl

a získala jsem lásku - především tu k sobě... ta druhá přišla v zápětí...