Hezké ráno,
mojí nejbližší kamarádce se stala zvláštní věc. Včera mi to vyprávěla a já nad tím musím pořád přemýšlet. Na závěr popíšu onu situaci. Mě zaujalo, jak máme na to každá jiný pohled, protože jinak se na 95% v životních postojích shodneme. Berte to jako odlehčené téma...prostě mě zajímá jak byste na to vy, kdybyste byly zúčastněné, reagovaly. Jak byste s tím naložily.
Takže: Kamarádka je rozvedená, má děti. Po dlouhé době si "dovolila" zamilovat se. Děkuji Bohu, že si našla (no on našel ji ;-) ) v pohodě chlapíka. Pracuje, není zadlužený, je vcelku zodpovědný, moc hezky se chová k jejím dětem, doma spolupracuje, dobře se s ním popovídá, nezblázní se sám ze sebe, prostě žádná patologická lama. Za mě dobrý

No a před časem se mi kamarádka svěřila, že jí přítel naznačil (nevím jak přesně), že by ji rád dal na dovolené kam se chystali prstýnek, aby jí dokázal, že je to pro něj opravdu vážné. Ano, není to moc romantické, ale budiž, není nám 17, někteří chlapi jsou romatikou nepolíbení

Asi ji na to chtěl "nenápadně" upozornit, aby nebyla v šoku...na to jsme s kámoškou nepřišly :-D
No a o víkendu se vrátila z úžasné dovolené, nabitá energií, rozzářená, děti spokojené, ovšem bez prstýnku. O tom nepadla už řeč, ona pořád čekala, kdy TO přijde (v tomhle jsme pořád asi romantické holky

), přítel ticho po pěšině.
Tak jsme dedukovaly proč, jestli se ho má zeptat, probíraly jsme to horem dolem, však to znáte

Na vztahu nepozoruje nic zvláštního, pořád je to "on", pořád se chová stejně láskyplně....
Napadá vás, jak to celé může z jeho strany být? Třeba je ještě něco, co nás nenapadlo

Do hlavy mu nikdo nevidí, nechci dělat žádné závěry, je to hlavně na nich dvou jak si to vykomunikují. mě spíš zajímají i jiné názory, protože my jsme se s kamarádkou v tomhle názorově úplně rozešly (až mě to překvapilo).