Dokázaly byste se osamostatnit od nemožného chlapa?

Dnes a denně tady běží diskuse o partnerech nanic.Naposledy Líný partner bez zájmu o cokoliv.
Reakce na zadání bývají dost stejné: postavit do latě, případně by měl být takový mužský neprodleně odejit, nebo odejít partnerka

Tak mi někdy napadá, že spousta těch, které to radí, i když se jich to zatím snad netýká, mají malé děti. Vlastně situace extrémně náročná na odchod od partnera. Někdy je ten odchod tak komplikovaný, že je sporné, jestli přináší víc výhod nebo nevýhod oproti stávajícímu stavu.

Tak se ptám - dokázaly byste odejít ze vztahu, pokud by se začal partner choval jako čuně - ať už by nepomáhal, ponižoval, ekonomická šikana...Úmyslně sem nezahrnuju fyzické násilí, protože tam je to jasné, jde o život. Spíš takové ty formy: stokrát nic umořilo vola /partnerku/.

A máte představu, jak byste to konkrétně zařídily?
Sehnaly lépe placené zaměstnání?
Spolehly se na pomoc rodičů?
Nebo když si to tak promítnete, tak vidíte v případě krizového scénáře nemožnost odejít, možná až v horizontu let?

Jde mi o to, že často tady radí asi/snad dobře zadané, bohužel situace se může často změnit. A jestli tedy vůbec mají představu, co by na místě třeba nějaké nešťastnice, co sem píšou, vlastně konkrétně udělaly, aby se vymanily ze vztahu, který se stal peklem.