Čemu byste se věnovaly, pokud byste měly víc času?

Před dětmi jsem měla dost koníčků a teď mi chybí možnost se takhle dobíjet - tancování, kreativní tvorba, víc a cestovat podle svého.
Něco málo z toho provozuju, snažím se udržet občasným posezením u kafe vztahy s kamarádkami, chodila jsem cvičit a to ostatní už většinou padlo. Ty kamarádky a to cvičení pokládám za minimum, protože když neudržím sociální styky, až budu mít čas, kamarádky už budou mít třeba jiné kamarádky a zůstala bych sama. To cvičení - nejsem typ, co je hubený od přírody, naopak, takže když chci být ke koukání, musím cvičit.
To ostatní už tak nějak skončilo v propadlišti dějin. Ještě jsem se vlastně dala do dálkového studia VŚ, ale to neberu jako relax, spíš jako nutnost zvýšit si kvalifikaci.
Suma sumárum, vlastně provozuji jen aktivity, které sice nesouvisí s dětmi, ale i tak mají nádech povinnosti - studium z nutnosti, cvičení z nutnosti.
Pro radost toho dělám minimum - sem tam skouknu nějaký film a čtu časopisy. Na knížky už taky nemám čas, teď v létě jsem si po dlouhé době přečetla dvě.
Když nad tím tak přemýšlím, tak nedělám nic, co by mě dobíjelo energeticky a už jsem celkově vyhaslá, protože život vidím jen jako řetěz povinností. Když se vyskytne mezera, třeba je hlídání dětí, tak do ní většinou nacpu povinnosti, které valím před sebou a tak to jde pořád dokolo.
Děsím se nástupu do práce jednou, protože to už pak nebude nějaký čas vůbec na nic. Z toho mám takový pocit, že potáhnu jako osel až do důchodu a pak padnu /děti jsem měla v pozdějším věku, tak to tak časově vychází, že moc velký čas svobody mezi odchováním dětí a koncem dobré kondice a energie nebude/.
Samozřejmě, sem tam bych asi nějakou hodinu na oblíbené aktivity urvala, jenže mě prostě nestačí hodina, chtěla bych se něčemu věnovat pravidelně a to je dost sci-fi.

Tak se ptám - čemu byste se věnovaly, kdybyste měly dost času a strašně vám to chybí. Myslím soustavně, ne jen tak, sem tam. Musím říct, že mě hlavně tohle přestalo bavit - že tak narostl počet povinností, co člověk hrne před sebou, že když někdy zbyde čas na koníčka, už na něj nemám ani chuť ani energii, respektive když si představím, že čas je třeba omezený hodinou, pak to budu muset odložit. Všechno dělat po kouskách, nic nestíhat.