Re: Připadám si využívaná

Bohužel souhlasím. Přestaň očekávat, že bude empatický, že jsi K.O. To ho spíš děsí a nechápe, co by měl s tím udělat. Chlapi jsou opravdu jiní. Prostě mu udělej program, aby ses mohla dát dohromady. Mám doma něco podobného, myslím, že horšího. Až když jsem se vzdala svých představ a smířila se s tím, že on mi oporou nikdy(relativně) nebude, nacházím i nějaká pozitiva,opět si ho začínám vážit a je mi i trochu líto, že jsem ho dřív nechápala.
Pravda je, že když ty jsi ochotná dělat všechno automaticky, tak proč by on dělal něco, co ho nebaví nebo dokonce děsí. On tě přece nenutí, jen pro tebe je to nutnost.
Zaúkoluj ho - nevím, jak jsou děti staré, ale např - o víkendu vstávání na střídačku, 2x v týdnu 2 hodiny pro sebe - ať si to zajistí jak chce, do toho mu nemluv. A trvat si na tom. Vím, že je to těžký, sama mám za sebou nervový zhroucení právě z manželovy "podpory", ale fakt je, že mě nikdo nenutil se dětem až tolik věnovat (bavilo mě to), smůla je, že když jsou/byly nemocné, úplně trpím s nima, přeháním to, moc si to beru. Dneska si nicméně dělám i svůj prostor pro uchování duševního a tělesného zdraví a úkoluju děti, manžela, babičky i další příbuzné a je to lepší.