žiju přítomností

Osobně si nemyslím, že se podle toho dá poznat inteligence a že ti, kdo žijí v minulosti nebo naopak myslí na budoucnost jsou více nebo méně inteligentní. Řekla bych, že u mě je to spíše životní zkušeností.
Kdysi jsem se šíleně zabývala minulostí. Trápila se s věcmi, které se staly a nejdou změnit. Postupem času jsem pochopila, že minulost je dobrá věc, ale nemá smysl se jí pořád zaobírat, protože změnit prostě nejde.
Pak jsem měla období, kdy jsem si plánovala budoucnost. Měla jsem spoustu plánu a představ (samozřejmě většinou krásných představ) a musím říct, že budoucnost byla absolutně jiná. Bylo to obrovské zklamání.
Nakones jsem si uvědomula, že musím žít přítomností. A žije se mi lehce. Nic neplánuju a pořád říkám, že z toho dobrého, co mě potká se budu radovat a to špatné přežiju. A je to super. Ano, žiju přítomností.