Re: Umite byt samy?

Chtěla bych umět, ale neumím. Samotné je mi strašně úzko, až tíživě. Miluji svou rodinu, dceru i muže. A bez nich být je mi až fyzicky nepříjemné, užívám si, že mám co jsem nikdy neměla - rodinu. A je mi zatěžko i odjet ke kamarádce na víkend (většinou potají každej večer proběhnou slzičky do polštáře).

Ale to se bavím o dlouhodobější samotě. Třeba do kavárny chodím sama vyloženě ráda. Koukám po lidech, něco si počtu, dám si dobré pití.. To jo..

Letos na dovči jsem strašně obdivovala jednoho pána. 72 let, odjel s námi na Krétu sám, znalosti angličtiny téměř nulové. A já měla strašnou chuť si s ním povídat. Sedávali jsme spolu večer na terase a on mi povídal o své paní, že je vdovec, děti úspěšné v práci, nemají na něj čas.. tak jezdí sám. Nebylo mi ho líto, Arsielo, nemyslela jsem si, že je hnusnej, že s ním nikdo nechce jet. Myslela jsem si spíš, že je to pán s velkým Pé, příjemný a vyrovnaný člověk, co ještě nerezignoval na život. U jídla seděl vždy sám, v přeplněné jídelně.. vždy jsem na chvíli přisedla, popovídala.. Měl velké kouzlo! A můj obdiv!