Jak řešit spory s rodiči jiných dětí?

Syn ve druhé třídě byl posazen do lavice s kamarádem, se kterým doposud vycházel dobře, občas se navštívili a hráli si spolu. Problém je, že oba jsou upovídaní a jeho matka (do minulého týdne jsme se spolu normálně bavily a občas se navštívily) to začala řešit. Volala mi,jestli bych mému synovi nemohla domluvit, že její syn si stěžuje na toho mojeho, že mu ve vyučování nedá pokoj, a že ona ví, že oba jsou stejné larvy (copak moje dítě je nějaká larva?),ale ať mu domluvím.Ona že už to řešila s třídní uč,ta jí ale řekla ať si to kluci vyřídí mezi sebou sami. Tak jsem jí řekla,že nevím co chce slyšet ode mně, od toho je ve třídě pedagog, já tam s nimi nesedím a tudíž nevím kde je pravda. Syna znám,jasně že není svatý, kecání přiznal,ale druhý kluk reaguje přehnaně na jakýkoliv dotaz,obrací se i na spolužáky sedící za ním a mluví i do nich. V první třídě seděl střídavě s každým a každý mu vadil,chtěl sedět sám a to mu pak tady vadilo. Problémy dělá jeho matka všem,podle ní si na něho zasedla učitelka, družinářka, ostatní děti.
Aktuálně jsou oba přesazeni,ale ten druhý sedí na židli v kleče před synem, tudíž ten přes něho nevidí na tabuli
V sobotu jsme byli na akci,kde byli oba,já jsem byla s mladším dítětem pořád u syna poblíž. Za chvíli přiběhl,že mu onen "druhý" řekl ať vypadne, zanedlouho zase dal synovo pití schválně někomu jinému ať se napije. Tak jsem se ho zeptala,proč se tak k synovi chová,on dělal, že o ničem neví.
No a dneska na mně u školy vyjela jeho matka, jestli mi není trapné to řešit s ním, že ona s manželem tam přece byli, tak jsem to měla řešit s nima.
Jsem z toho celá špatná. Ona je pořád přesvědčena o tom, že její dítě má 10 svatozáří na hlavě, já vím že takový fakt není. Když byl u nás, pořád měl s něčím problém, nejraději by pořád hrál hry na počítači, dělal naschvály mému mladšímu dítěti-ale doma pak tvrdil jak je ta naše malá uřvaná a hrozná. Syna zase naváděl, ať je na ni hnusný, a ať se nebaví s kým on chtěl atd.
Přiznávám, že takové situace neumím vůbec řešit, je mi to trapné, synovi jsem vždycky říkala, ať si takové situace řeší sám, ale zase na druhou stranu ho přece taky musím bránit, nebo?
Nechci dělat andílka ze svého dítěte, nevím jak se chová v kolektivu, vím jaký je, ale myslím si, že není zlý.
Ptala jsem se třídní uč, ale ta to tak dramaticky nebere, říkala že jsou to normální věci,že jsou oba ukecaní,ale nic neřešitelného, spíš nechápe tu nafouknutou bublinu druhé matky.

Kdo dočetl do konce děkuji, co poradíte?