Milována, ale praktické projevy lásky chybí

Partner říká, že partnerku miluje a nemohl by bez ní žít, a není důvod mu to nevěřit. Partnerce ale bytostně chybí činy, které by to stvrzovaly. Vnímá intenzivně to, že jí z jeho strany chybí podpora v situacích únavy, vyčerpání, nemoci, vadí jí vytrvalá kritika její osoby, to, že muž dává přednost svému pohodlí a přátelům před ní a společnými dětmi, neochota sdílet nepříjemné a brát jen to příjemné, že se na něj nemůže spolehnout, že není její oporou, že je na vše sama. I takové ty drobné každodenní věci, ze kterých se vztah skládá - udělá něco nezištně pro ni jen pro to, že ji má rád a nic za to neočekává. Necítí to. Štve ji to, říká to, ale dozví se, že to není pravda. Fyzicky je něžný, ale to jí nestačí, spíš jí to vadí, protože je to pro ni vyprázdněné, bez obsahu.
Chápu, že vztah dvou, je složitý organismus, každý vyhodnotí stejnou situaci jinak, a také si uvědomuji, že ani partner za této situace nedostává v tomto směru to, co by si představoval a podle toho zřejmě reaguje. Jak naložit s tím rozporem, když jeden potřebuje projevy lásky, aby uvěřil, mohl si jich vážit, mohl si partnera vážit, mohl být otevřený a milovat a ne se obrňovat proti zraněním, což se zase setkává s nepochopením na druhé straně?
Co může partnerka udělat, aby se to změnilo? Mám na mysli změnu v chování k muži, nějaká gesta atd. Máte nějaké zkušenosti ze života?