Re: Sympatie X antipatie

Taky se mi stalo s kolegou, se kterým jsem se musela pracovně častěji stýkat, že jsme si začali rozumět víc až po asi roce společné práce, myslím ve smyslu, že si pokecáme i o soukromých věcech - ale nebyla tam původně nějaká antipatie, spíše mě přišel tak nějak mimo zájmy i preferencemi. Ale já se nesnažila naučit sympatii, pouze o slušnou komunikaci. Tudíž myslím, že člověk, když ho poznám blíž mi může být více sympatický než zpočátku, ale snažit se to změnit nějak cíleně myslím nejde.

Co se dítěte týče, ano, mám synovce, který byl jako malinký naprosto roztomilý a neodolatelný, teď jako starší školák mě občas svým chováním vytočí, ale já to nemusím řešit - bydlíme od sebe daleko a já nejsem jeho rodič. Pokud je u nás, dbám na spravedlnost - to je, aby nějaké dítě nebylo káráno zbytečně a nespravedlivě. Synovce pochválím, když se mi něco líbí a to co se mi nelíbí řeším pouze do té míry, že se mě to přímo dotýká, jinak ne, od toho má rodiče.