Re: Žena živitel rodiny

Psychicky to pro mě není žádná sranda - především mi vadí, že se musím v práci dvakrát kousnout do jazyka, než si pustím hubu na špacír (což neumím, na špacír ji pustím a pak mám hrůzu z toho, že nás připravím o žvanec a o barák).
Stres se snažím vyběhat (jak už jsem tu psala Persepolis).
Horší, než být živitelka rodiny, je pro mě ale ta (pociťovaná) "povinnost" být také laskavá a všechápající pečovatelka (kvůli manželově nemoci). To totiž dlouhodobě neumím.
Neumím najít rovnováhu mezi zdravým sobectvím a altruistickým sebezapřením.