Dokážete ovládnout své horší já a neulevit si na úkor někoho jiného?

Včera tu frčela jistá diskuse, kterou už nechci vířit. Ale není to jen jedna diskuse, je to na rodině docela obecný jev a dělají to i lidi v reálném životě.
Když je jim pod psa, něco se nevede, uleví si tím, že plánovitě shodí někoho jiného v té samé, nebo jiné věci.

Nemyslím tim, když někomu bouchnou saze a emocionálně zaječí, myslím spíš takové napůl promyšlené, napůl neuvědomělé ťafky, které druhého tnou do živého, ještě dlouho o nich přemýšlí, ale nám se tak nějak podvědomě uleví.

Za sebe - když už, tak spíš nekoordinovaně vystartuju, ale neumím diplomaticky tnout tak, abych si na někom nahonila ego, bylo to jedovaté, stručné a účinné. Neumím to už vůbec v běžném životě. Znám spoustu lidí, kteří umí ve vteřince převrátit věci reálné, nebo to, co bylo vyřčeno a dělají tak naprosto spontánně a úspěšně. Získají tak rychle nad druhým navrch, sami mají dobrý pocit. Takoví "štírci". Pak je spousta jiných, co nezvládají umění elegantní i když zákeřné úlevy, nejsou pohotoví, v běžném životě nedokážou diplomaticky tnout a vypadat přitom jako jezule "proboha, co se tak čílíš, vždyť jsem přeci nic neřekla?". Spíš když vystartí, tak si ještě uškodí, protože to neumí uhrát na vítězství.


Čili asi téma o tom, jak si ulevujete a jestli k tomu v horším chvílích používáte druhé lidi.