Re: Dopsala jsem to :)

Na mě nic padat nemůže, už tu čekaj ve frontě dvě další knížky. Nezůstanu bez otevřeného dokumentu ve wordu ani půl hodiny. Momentálně píšu tohle:
Já se netěším a do Sonory jedu s temnou předtuchou, že se se seznámím s nadrženým hochštaplerem, se kterým bude potřeba vyjít aspoň po dobu nutnou k napsání článku. Utěšuje mě jen představa panáka a možná i bankovní karty, rovnající prášek do úhledné hraničky. Mám nudný život, přiznám si upřímně, a žiju ho mezi barem a redakcí. S realitou mě smiřuje jen neurčitá naděje, že v noční Praze je možné potkat kohokoli, naprosto kohokoli, každá noc poskytuje další šanci na změnu, vždycky je tu koho potkat ulovit a ráno se děsit další nežádoucí trofeje v propocené posteli. Vlastně ta naděje už hoří hodně nízkým plamenem, protože vím, že je možné čekat celý život a na nic vyhovujícího nenatrefit, zplodit dítě, které bude vybarvovat stohy omalovánek u ženských v marketingu a jednou mi vyčte každou noc, co jsem nebyla doma, stejně, jako jsem to mámě vyčetla já. Není to špatná herečka a nejspíš to není ani tak špatná máma, ale ty hodiny u omalovánek jí stejně nezapomenu.

Pražská kriminální love story mezi kokainem a redakcí.