Re: Dlouhodobé vztahy vzniklé v pozdějším věku - jsou takové?

Ještě kopíruju svůj postřeh, jak to vidím já, z vedlejší diskuse Dlouhodobé vztahy jako takové.

----------------

Chtěla bych si něco ověřit.

Ty, které si pochvalují super vztah - v kolika letech jste se seznámili a byl to nepřerušovaný vztah.

Už párkrát totiž na rodině zazněla taková teze, že vztahy, které dlouhodobě drží, jsou většinou vztahy, kdy se seznámili velmi mladí, ještě se neměli čas moc rozhlédnout a vystřídat moc partnerů, takže je nenapadlo se přesvědčit, že i z plotem jsou zelené trávy. Pak tak nějak přilnuli k tomu partnerovi, srostli s ním a víceméně si nedovedou představit jiný život s jiným.

Fakt je, že i moje zkušenosti jsou takové, že vztahy, které vznikly jako už několikátý pokus, ve věku partnerů třicet a výš, nevykazují takovou symbiózu.

Nebudu brát zásluhy obou stranám, podle mě je to ale i o tom, že de facto první velká láska je něco unikátního, pokud přeroste do manželství, často si lidé vůbec nedovedou představit, že by měli být s někým jiným.
Stejně velká láska, kdy partneři už mají za sebou několik vztahů, zkušenosti s rozchody, nemá tenhle prvek osudovosti a ty lidi k sobě tak neprorostou, ví, že rozejít a přežít to se dá prakticky s každým.

Navíc si myslím, do třiceti je ten nejlepší partnerský matroš, který se do oběhu už většinou nevrací.
A pokud je muž trochu tvárný a dá se v něčem nasměrovat, je to do třicítky. Dvacetiletí kluci obzvlášť. Po třiceti, pětatřiceti jsou lidi často tak zkonsolidovaní, že nechtějí uhnout ze svých pozic a názorů a sžívání je daleko těžší, ve hře už není jen láska, ale i vlastní prostor, ego, vytvořené názory.

Takže bacha -je tu někdo, kdo navázal vztah třeba kolem 35, 45, 50 a drží mu deset, patnáct let ve skutečné harmonii?????? Nebo někoho takového zná?