Re: Co s mužem, který je dobrý otec, ale mizerný partner?

Jak bych se zachovala? Tak to vím velmi přesně, tohle je přesný popis situace v naší rodině před cca 2 lety.

Nejdříve jsem si zkoušela s mužem promluvit, dohodnout se na nějakém lepším partnerském soužití. Dozvěděla jsem se ale jen, že jsem tlustá, hysterická, neatraktivní...

Začala jsem žít život sama za sebe, s partnerem jsem nepočítala. Padly moje ohledy na jeho práci, na jeho zájmy, na jeho kamarády...Nepřizpůspbovala jsem se mu už ani při vaření :). Žila jsem sice ve společné domácnosti, ale jako by tam ten muž nebyl. Začala jsem se více věnovat svým zájmům, chodit víc ven... Po nějakém čase jsem přišla s tím, že mám pro muže vyjednanou hypotéku, sehnala jsem mu byt nedaleko jeho sestry, která mu pomůže vést jeho novou domácnost. Muž byl hodně moc zaskočený, netušil, že se dokážu osamostatnit a přestat počítat s jeho penězi, s jeho pomocí se synem... Po nějakém krátkém čase doopravdy odešel. Bydlel u rodičů a pravděpodobně si všechno promýšlel. Brzy( po několika týdnech) se vrátil.

Ne, nejsme do sebe bláznivě zamilovaní. Ostatně, v našem věku, po 25 letech společného života, to snad ani nejde. Ovšem muž je nejen vzorným otcem, ale oceňuje i mě. Nosí mi dárky pro radost, pochválí jídlo, občas řekne, že mi to sluší. Nechybí letmé pohlazení, sex před spaním...