Re: nesouhlas

Žženo v podstatě úplně jednoduché-nedostatečně dlouhá doba poznávání,nedostatek sebevědomí,nedostatek sebelásky(obojí jsem našla až před čtyřicítkou,bohužel),povrchní priority(dávala jsem více na vzhled než na vlastnosti),hodně taky udělalo to,že jsem se od střední školy dost líbila spoustě mužů,kteří o mě projevovali zájem,a mohla jsem si vždycky vybírat,takže jsem vybírala,až jsem přebrala.Bohužel jsem nikdy neuměla ten zájem nějak využít ke svému prospěchu,vždycky jsem byla taková zakřiknutější,introvertní,tichá,chlapi mě nikdy moc nezajímali,nikdy jsem se nesnažila za každou cenu někoho mít.Když se vrátím nějakých dvacet let zpátky,moje vztahy byly krátkodobé a většinu času z těch dvaceti let jsem byla raději sama,než abych musela mít nutně chlapa.Nikdy jsem nebyla žádná lovkyně.Po skončení každého vztahu jsem byla sama často několik let,než mě vůbec někdo dokázal zaujmout natolik,abych s ním chtěla vytvářet dlouhodobý vztah.Ale pak zase nedopadl.A čím jsem starší,tím více si uvědomuju,že je možná chyba i ve mě,protože o vztahy vlastně nestojím,je mi lépe samotné než s chlapem,a možná proto si podvědomě hledám ty pato typy-abych měla později důvod poslat je do hajzlu a být sama.Neumím žít ve vztahu a přizpůsobovat se,po krátkém čase mě každý chlap začne nějakým způsobem srát a snažím se ho zbavit.V mém životě jsem milovala jen jednoho jediného,ten jediný byl normální,a ani za patnáct let na něj nemohu zapomenout,stále na něj myslím,zdá se mi o něm.Tenhle vztah jsem za těch patnáct let v sobě nedokázala žádným způsobem zpracovat a celé to v sobě nějak ukončit.Nevím jak.Zapomenout prostě nejde,nepomáhají žádná racionální zdůvodnění ani jiné metody,které by pomohly v jakémkoli jiném případě.