Re: Rozstěhování

byla jsem rozhodnutá odejít od přítele... můj vztah k němu hodně skomíral, přiznávám, nechávála jsem to spíš vyšumět... měli jsme už dlouhou dobu dojednaný společný víkend bez dětí - tam jsem to chtěla rozseknout...
tam jsem pohlédla na dno své vlastní temné duše...
tam mě nikdo nesoudil, nikdo neurážel a hlavně nikdo se neurážel...
tam jsem zjistila, co on je schopen pro mě udělat - že tam je celou dobu pro mě, že tam je kvůli tomu, aby mě podržel, kdybych chtěla, ale rozhodně necouvne před tím, abych neviděla to, co jsem už dávno vidět měla
tam jsem pochopila, že on mě nechápe, ale hlavně mě nesoudí - že mě bere takovou, jaká doopravdy jsem - se všema chybama, které najednou byly tak moc vidět

takže se vracím k muži, který nevyčítá, nepovyšuje se, neuráží se, nelituje se, nesrovnává se...
který tu je pro mě oporou, abych se naučila mít se ráda taková, jaká jsem
který se ten víkend stal pro mě opravdu mužem