Re: Zvete se někdy k někomu domů?

To pokládám za vcelku logické vyústění.

Kdybych byla na jejím místě a dověděla bych se, že se mi vyhýbáte, tak bych z toho asi byla na jednu stranu zmatená (protože bych si neuvědomovala, že něco dělám špatně, a nikdo by mi to neřekl), na druhou stranu má Grainne pravdu - proč byste měly vyhledávat někoho, kdo určité věci nechápe "sám od sebe" a nejsou to jen maličkosti, které by se daly na rovinu říct?

Nikdo přece není povinen vychovávat jiného dospělého člověka, ani se s ním vídat za každou cenu, když špatné pocity z něho převládají nad těmi dobrými.

A to s tím "všechnovímvšechnoznámvšudejsembyldvakrát" úplně chápu. Taky mám jednu takovou kamarádku, jinak je hodná, spolehlivá, všecko, ale je hrozně ukecaná a trpí tímhle syndromem, takže když se sejde nějaká větší společnost, tak má často tendenci mluvit a mluvit, případně poučovat, jen ona.

Takže se přiznám, že už ji taky nevyhledávám tak často, protože občas potřebuju něco říct taky já a občas jsem i já ráda, když můžu být "za chytrou" a tohle mě neba.