Re: Může být někdo moc dokonalý?

Monty, nevim, já mám pocit, že jedna věc je "štěstí, které padá z nebe" a druhá osobní volba. Čtu tě tu roky a vždycky jsi psala příspěvky ve smyslu "chci se hlavně bavit", "nedělám, co nechci" a co se chlapů týče, tak zase "on mi za to stojí". Jelikož, jak jsi psala, tobě hned tak někdo neimponuje a přeci nebudeš s dělníkem ze šroubárny, se kterým si nemáš co říct. To samé s tim tvým posledním. Od začátku jsi věděla, že to nedopadne a zase - "on mi za to stojí". To, že jsi promrhala x let se ženáčem a ještě to tu obhajovala, jak on za to stojí, není žádná smůla, ale tvá volba. Srdci neporučíš, ale rozum jsi mít prostě mohla.
Ono spousta těch, co pocit štěstí zažila, dělá taky věci, které je ukrutně nebaví, ohýbají hřbet a hákují od šesti v nudných a náročných zaměstnáních. To si tebe tedy neumím představit.
Nemyslím, že jsi smolař. Ve spoustě věcech to bylo tvé svobodné rozhodnutí, jinými slovy sis nas.ala do bot sama. Já jdu opravdu do kolen z těch tvých neustálých stesků. Pokud ti někdo nebo něco "za to stojí", pak stesky nejsou na místě.

A jestli chceš někomu vyjádřit lásklu a udělat mu radost, tak zkus třeba se synem strávit ten štědrej večer, když víš, jak mu na tom záleží.