Výtah

Jo, dámy, tak mně se dneska taky něco podařilo. Není to sice přeřek, ale...
Byli jsme na návštěvě u manželových rodičů. Syn u babičky zpravidla dost řádí, takže jsem zvyklá nad ním bdít a hlídat ho a případně ho krotit, opravovat, okřiknout a provádět další kejkle směřující k poslušnosti. --- Byli jsme na procházce a když jsme se z ní vraceli, já s prarodiči mířila k nim domů a manžel se synem (Lubošem) šli ještě na plácek pouštět letadýlko. Rodiče se rozhodli jet výtahem, a mně bylo hloupé s nimi jezdit, tak jsem rozhodla, že půjdu pěšky a kdo jako tam bude dřív (ve druhém patře). Přibyli jsme asi tak nastejno. Vylízám ze schodiště a sleduju, jak kráčí dědeček, za ním babička --- a nic!!! Rozzuřila jsem se, plnou parou vrazila do zavírajícího se výtahu a výhrůžně řvu: "Luboši, co děláš?!?"
No a co byste řekli? Výtah byl prázdný!!! Až po chvilce, co jsem nechápavě koukala do prázdna, jsem si vzpomněla, kde že náš synáček právě dlí...