Re: Manžel chce jet přes noc ke kamarádce

Ne, ty asi opravdu nevíš, o čem mluvím. Že já chci jet na víkend se sborem a on bude čtyři dny přecházet Tatry. Že mu dám šanci na jeho pracovní tři měsíce v Británii a jeho zaměstnavatel mu pak bude ochoten umožnit částečný úvazek nebo dočasné náhradní volno, až já si půjdu hledat novou práci. A že potom pojedeme všichni spolu na kolo a podívat se do zoo a cákat se doma v bazénu na zahradě a k mé sestřence na Moravu a k jeho mamince tady v Čechách. A žádnou intimitu si nenarušíme, protože to k nám prostě patří a nemusíme ze sebe vyrobit jednoho uniformního člověka s jediným zájmem: držet se společně celý život za ruku, protože se bojím druhého pustit, aby mě nezradil. Ty tomu říkáš, že jsem nezkušená, a já skutečně nezastírám, že se mi stejně jako komukoli jinému může stát, že jednoho dne najednou budu stát před zbytky roztříštěného vztahu a přemýšlet, jak k tomu sakra došlo, ale já prostě odmítám žít celý život ve strachu z toho, že k tomu dojde, protože jsem skálopevně přesvědčena, že ta neoprávněná podezíravost je nejlepším předpokladem, abych si to sama způsobila. Chápu případ, že třeba tobě a tvému partnerovi prostě více vyhovuje být pořád spolu (my jsme spolu jen většinou, ne pořád), že pro vás organizace toho, aby mohl jeden z vás něco dělat sám, je prostě vyplýtváním příliš velké dávky drahocenné energie (nám ty věci, na kterých se dohodneme zrovna za tu trochu snahy stojí) a že jste tak spokojení. To chápu a nebrala bych vám to, protože nebudu přeorganizovávat život dvěma lidem, kteří ho mají organizovaný ku vlastní spokojenosti. Ale nevidím náznak toho, že by můj život měl být horší a prázdnější než tvůj. A nevidím důvod, proč by automaticky mělo být normou partnera nepouštět za jeho přáteli, pokud by se s nimi rád setkal.