Partnerovi všechno vadí

Hezké odpoledne,

jdu se k vám poradit, co mám dělat s chlapem, kterýmu pořád něco vadí..? Zaručená odpověď - poslat ho někam - bohužel nevyjde, máme spolu synka.
Prostě to je pořád něco, že nezavírám dveře, málo větrám, a tisíc jiných případů. Být slabší povaha, tak mě to zdeptá už dávno. Ale stokrát nic umořilo osla :-( Mám takovou práci na doma, nechci specifikovat, jedna se o manuální činnost, takže to obnáší trochu požadavku na prostor (například na psacím stole), což se ale v rámci rodinýho domu ztratí. Prostě ho to štve, že s ním třeba netrávím večery - přitom on čumí třeba na sport nebo na nějaký filmy, mě to nebere, mám radši seriály. Dle něj je to blbej seriál. Takže já si radši pustím v jiný místnosti seriál a hodinku a půl třeba pracuju a mám za to nějakou kačku navíc, což se na rodičáku hodí. Ani tento argument on nebere.
Bydlíme na vesnici, kam jsem se (bohužel) já přestěhovala k němu z města. Další spor - že jezdím často pryč. A teď to vypočítává, jak kdybych na nehty, masáž nebo za babičkou jezdila denně Ale prostě se to nasčítá, to jo, jedeme taky třeba k doktorovi nebo někdy i za kamarádkou... Vyčítá, že nesedím se synem na zadku doma. Přitom když jsme doma, tak se jen bojím, aby někde něco nevyvedl (je mu rok, takže je to vážně raubíř a vše ho zajímá). Protože to by asi nepřenesl přes srdce, kdyby se někdo něco škráblo nebo tak něco. Poličku v pokojíčku na stěnu nedá, protože toto není finální rozmístění do budoucna, tak nebude vrtat stěnu, jak by to přece jednou předělával?
No prostě jsem z toho unavená a nevím jak dál. Nevím, jak ho usměrnit, zarazit nebo tak? Nejvíc mě dožere, když má kecy na moji mámu, zrovna dnes, že už jsem chytla vyloženě hysterickej záchvat a ječela na něj, ať si mou mámu do huby nebere, protože to je pořád něco, jak se ona špatně a málo stará o svoje rodiče a když za nima jedu já, tak si hned myslí, jak se o ně MUSÍM starat místo mé mamky apod.
Velkej rozkol jsme měli před dvěma měsíci, kdy jsme se synem na 4 dny odjeli a bylo nám fajn. Pak se to zase nějak urovnalo, ale prostě to je pořád něco a mě to nebaví. Co dál?