Re: Dospívající a učení

A on se učit nechce, nebo se učit neumí? Já jsem u dítěte v primě zjistila, že to synek neumí, protože na prvním stupni to nepotřeboval. A pak to bylo zezačátku vraždění neviňátek, páč já jsem cholerik, on je cholerik a navíc veškerý požadavky na to, aby se doma učil, bral jako zákeřnej útok na svůj osobní volnej čas.
U nás pomohlo, když jsem se učila s ním. Na věci, co mu nešly, jsem sehnala i nějaké doplňkové materiály a tak a probírala jsem to fakt s ním, každý odpoledne přípravu na jeden každej předmět na druhej den.
Problém byl jednak v tom, že se neuměl učit - nechápal, že v matematice nestačí, když si ty trojúhelníky prohlídne, ale že si je musí zkusit narýsovat, a čím víc těch příkladů udělá, tím líp to bude chápat. A jednak v tom, že dokázal prokrastinovat závodně. Takže se mi fakt osvědčilo, když jsem byla odpoledne v práci a on byl doma dřív, nechat mu tam nějaké konkrétní příklady nebo testy, ať je udělá, než přijdu, a pak jsme to spolu večer kontrolovali a probírali. Říct mu "uč se, než přijdu domů", nemělo smysl, nevěděl jak, takže si sice otevřel učebnici, ale tím to končilo.
Ty okecávací předměty a jazyky byly jednodušší (teda hlavně pro mě), ale dělali jsme to podobně.
Je to teda časově náročný pro rodiče (zezačátku to u nás byly dennodenně dvouhodinový galeje, spočívající hlavně v tom, abych ho přiměla s tím začít, samotný učení fakt zabralo tak jednu třetinu tý doby) a taky náročný na přípravu (když jsem mu vysvětlovala hmotnostní zlomek, musela jsem se to nejdřív sama naučit, což považuju za své drobné vítězství ), ale fakt se mi to osvědčilo a postupem doby už to děláme jen občas, když má problém, nebo sám chodí, že chce z něčeho vyzkoušet. Prostě se postupně naučil, jak na to. A celkem pomáhá, že mu není fuk, když dostává blbý známky. Takže tiše doufám, že si zajede tu rutinu, a až dojde na učivo, který fakt nezvládnu, už mě k tomu vůbec nebude potřebovat, protože dělat znovu gympl fakt nechci.