Re: vánoční dárky od otce a prarodičů

Foxi, bohužel vím přesně, o čem píšeš. Moje děti mají to samé v bledě modrém, s tím, že jim otec občas něco vezme (třeba stříbrný řetízek, který dostaly ode mě, nebo výborné goretexové boty, které jim pohaní, že jsou ošklivé a děti uprostřed závějí sněhu přijdou v růžových botách, do kterých po 3 krocích nateče).
Dárky k vánocům u otce nedostávají nikdy, protože on by nesnesl, že by si myslely, že nejsou od něj. Sám jako dítě vánoce neměl – jeho děti je najust také mít nebudou. Takže pravidelně sehraje habaďůru – jé, Santa Claus zapomněl, tak já (takto hodný tatínek) vám něco vyrobím.
Dárky (hračky a oblečení) si ve většině případů nesmějí brát domů, když si něco vydyndaly, otec nebo jeho rodina mi pak psali odporné maily, ať to okamžitě vrátím, protože to dětem dali ONI (verzálkami psali JÁ, MY, U NÁS a podobně).
Děti byly samozřejmě zoufalé, ale tuhle situaci nemají šanci pochopit – tátu prostě mají rády.
Toto vše je samozřejmě namířeno proti mě a otce to baví jen tehdy, pokud mi to vadí. Tedy logicky mi vadí, když psychicky týrá děti (protože nic jiného tohle chování není), že.

Nakonec se ukázalo, že nejlepší bylo si o tom s dětmi povídat celkem stručně – když něco dostanete, je to vaše. Nevím, proč si nesmíte brát své věci domů, asi bude lepší, když se zeptáte táty.

S otcem jsem přestala cokoliv řešit, nemělo to smysl a všechno obracel proti mě (a hlavně proti dětem). Když se mnou přestala být "legrace", že jsem přestala reagovat, některé jeho akce pro něj ztratily smysl. Řetízek se po pár měsících zázračně našel, děti si najednou směly vzít domů sem tam nějakou maličkost (ideálně rozbitou).
Ty maličkosti jsou samozřejmě pečlivě vybrané tak, aby se mi nelíbily (třeba minule přišla dcera od otce ošklivě nemocná se silným zánětem průdušek a na sobě měla jakýsi lambadový fosforeskující top = podprsenku s rukávy a obrovským výstřihem skoro do pasu ve velikosti 146, zatímco ona sama má velikost 98-104. Podotýkám, že cesta od otce domů trvá asi 2,5 hodiny různými dopravními prostředky).
Asi před půl rokem se otec překonal a koupil dětem tablet – na nějakou dobu si ho směly vzít domu, ale pak jim ho docela nechutným úskokem sebral. Obě děti se samozřejmě zhroutily (částečně, že jim ho sebral, ale hlavně kvůli technice a kvalitě provedení onoho úskoku).
Děti se po jeho podobných hrátkách zhroutily už několikrát, když se o tom dozvěděl (protože jsem ho prosila, aby jim přestal ubližovat), okamžitě běžel na OSPOD, že se u mě doma dějí podivné věci, neboť se děti zhroutily, ať to koukají prošetřit.
Dnes už to dětem začíná docházet, občas si o něco otevřeně řeknou a sledují, jak otec reaguje, a pak to docela bystře vyhodnocují. Já nekomentuji

Po těchto zkušenostech si dovoluji radit – kašli na to, s tchánovci se nebav, nakonec se to obrátí proti nim, děti nejsou hloupé. A navíc – když na to děti přijdou samy, má pro ně uvedený poznatek mnohem větší význam, než kdyby jim to někdo horem dolem vysvětloval.