:-/

Uá, uáá, uááá!

Co to tu čtu? Dlouho jsem nenakukovala a teď tohle.

Tyjo, Joll. Mě točí, jak O v noci chrápe a neslyší holky. Kolikrát jsem tam stála s jednou nebo druhou v náručí a konejšila a on tam chrr chrr, ve mně to vřelo , přitom on fakt spí, musela bych ho vzbudit - ale to je vedlejší. Ve srovnání s představou, že nosím své děti po bytě jak kočka koťata, aby měl kocour pohodlí, je to totiž úplné prd.

Za mne velmi stručně - ustupuješ čím dál víc a brzy už nebude kam jít . Dopředu se omlouvat a hlásit, jak se ještě víc uskromníš, abys mohla mít to, co chceš (druhé dítě) a jeho aby se to pokud možno ještě míň dotklo než mít dítě jedno (což není reálné a on to dobře ví) a asi i jeho určitá bezmoc a naštvání samonasebe, jestli to dítě fakt nechce a chtít ho nedokáže - na což má právo...ústí v to, co píšeš...na slzy reaguje verbální agresí, únik k počítači...

Vím, že určitě strašně přemýšlíš, jak to řešit, musím bohužel napsat svůj názor, že společné spaní (ehm, stačí mi už jen to spaní, když není prostor pro "spaní")
muže a ženy stavím nad pohodlí dětí - aspoň dokud jsou ty děti malé - ve smyslu obětovat ložnici dětem...ono to rozkládání gauče v obýváku taky časem omrzí, ve výsledku podle mne ještě míň soukromí...ach jo.

Je mizérie, že nedokázal ustát se ctí ty nejhorší první roky - myslím nejhorší co do péče o mrně. M má svůj pokojíček ani ne týden. Než ho dostala, tak už to začínalo být neúnosné - čtyři na třech sražených postelích, ale já v lisu mezi dvěma dětmi a totálně nevyspalá, budily se obě děsně, jedna druhou...jen toho tatínka nevzbudilo téměř nikdy nic. Teď se M vzbudí JEDNOU - kolem páté ranní, a L DVAKRÁT AŽ TŘIKRÁT za noc - pro mne totální balada, protože dřív to bylo klidně L po hodině a do toho M třikrát...na palici. Čímž chci říct, že se to muselo přežít a taky se to přežilo. Určitě se nám to podepsalo na vztahu, já protivná jak činže, pořád jsem na O něco viděla...on po jedné neprospané noci děsné dráma, jak už to muži mívají, nedokázal si představit spánkový deficit trvající dva a půl roku, ale ani to po něm nechci, prostě ženy jsou matky a podle mne mají určité fyzické a psychické předpoklady pro to... Věřím tomu, že to byla etapa a po ní přijde zas jakési oživení (doufám ).

Nevím, asi bude nutné prolomit ten stoprocentní servis - i když to pravděpodobně děláš ráda...vypiplalas L z toho nejpodstatnějšího a můžeš teď začít žít a relaxovat i Ty...uf.

Jdu spát a ještě se sem k tomu vrátím. Zatím posílám . Nikdo nevíme, co nám život přinese, tak se pokus nestresovat. I když je ta představa hrozná, tak ono to nějak dopadne, i kdyby snad osudově tohle nemělo být to pravé...ale neházej flintu do žita .