Re: Zůstáváte v partnerství po letech ikdyž si časem uvědomíte že k sobě nepatříte?

To je těžký, když jsi na něj tak alergická, že nesnášíš jeho blízkost. Může to být jen ponorka, může za tím být spousta skutečných příčin, neřešených rozporů, kostlivců ve skříni, které se pak projevují takovou alergií.
V prvním případě se dá od vztahu odpočinout, získat nové náhledy.
V druhém případě se nedá nic, pokud tam jsou některé věci, které jste nevyřešili dodnes, není o tom komunikace.
Znám druhý případ a to bylo právě věcmi, které jsem partnerovi nemohla skousnout, odpustit. Vršilo se to, vršilo, až mi došlo, že v tom vztahu se neřeší nic. O sporných věcech se mlčí, on na vše reagoval jako býk na červený hadr, nikdy nic vykomunikovat nechtěl. Jeho představa rodinné pohody je taková typicky chlapská - pohoda je, když se nic neřeší, může se vegetit na gauči, manželka si problémy řeší sama, jeho otravuje minimálně, mluví s ním zásadně pozitivně, aby neměl zkaženou náladu, negativní věci moc poslouchat nechtěl. Navíc tam byly takové věci jako hnusná slovní surovost ve sporech z jeho strany, která způsobila, že jsem se vůči němu obrnila a pak už přišla ta alergie. Současně s prozřením, že chyba není ve mě, lidi by se měli umět bavit i o nepříjemných věcech, vysvětlit si své pocity. Když nechtějí nebo jedou oba na jiné duševní vlně, že vysvětlit věci nelze, je to naprd.
Zajímavé je, že z pohledu jiných to byl partner ideál oproti jiným, doma i něco dělal atd., ale komunikační úroveň hrozná. Měla jsem pocit, že žiju s Marťanem, kterému se nedá vysvětlit nic, že bych měla jen dělat pohodu. Což o to, idea hezká, ale dobrá tak pro zelenou vdovu ze satelitu, která neřeší žádné velké skutečné problémy a orientuje se na sebe a servis manželovi. V normálním životě dost chiméra.