Předvánoční katastrofy

Pojďte společně se mnou hodit do placu nějaké předvánoční katastrofy a společně se utěšit, že nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Já začnu ...

Smůla se na mě nalepila už bouračkou přes cca dvěma měsíci, kdy mě paní zezadu nabořila do auta před přechodem pro chodce.
Pokračovalo to útokem plísně, která bez předchozího varování tvrdě zaútočila na pokoj, který jsem používala jako skříň. 2/3 věcí jsem musela vyhodit.
Včera mi zhasli naději když i u mladšího syna potvrdili sluchovou vadu.
Dnes ráno jsem přišla k automobilu a po tom, co jsem oba kluky naložila do autosedaček a ukládala batohy, jsem zjistila, že přední sklo je rozbité a kamera od park. asistenta, kterou si někdo spletl s navigací přeštípnutá.
Čekají mě více než dva týdny bez auta. Představit si bez něj neumím ani den.
Pro zatím to zakončuji očekáváním dvou složenek na doplatek elektřiny.

Tak rychle, jak jsem se na Vánoce těšit začala, tak rychle mě to taky přešlo. Vůbec nic už neřeším. Můj vrchol bude, jestli se pro dárky, které mám pro kluky v úplně jiném městě vůbec dostanu a zabalím je.