My jsme měli povinnou četbu na základce. Pro mě to skončilo Štorchem, přes něj jsem se prostě nedostala a otrávilo mi to čtení na dlouhou dobu. Pak už jsem z povinné četby přečetla jen Říkali mi Leni a to bylo na jiné škole, na druhém stupni. Ani už nevím, jak jsem to dělala, jestli jsem to četla a nevnímala nebo někde opisovala, každopádně si pamatuju jen toho Štorcha (ne obsah, ale to, že se mi to tak nelíbilo, že jsem to nedočetla) a tu Leni (která se mi naopak líbila moc).
Na gymplu jsme nic povinného neměli, což vedlo k tomu, že jsem nakonec měla přečteno i dost knih, o kterých jsme se učili. Ale tam mě zase štvalo, že nám učitelka většinu knih převyprávěla, takže se mi to pak už ani číst nechtělo. Ale je fakt, že co jsem četla, tak jsem pak nemusela řešit při přípravě na maturitu, pamatovala jsem si autora, název i obsah. Ostatní bylo dost hop nebo trop, protože naučit se to jen tak mi moc nešlo.
Naše holky na prvním stupni povinnou četbu nemají. Zato mají povinné čtení a to až do konce páté třídy. Každý den musím podepisovat, že nahlas četly

. Což jim čtení už dostatečně znechutilo, rozhodně to pro ně není zábava, jen další povinnost do školy

. Ve škole čtou mimočítankovou četbu, doma čtou z knížek podle vlastního výběru. Z těch pak mají referáty.
Nejstarší má na gymplu, ale až teď od sekundy, seznam s asi 12 knížkama, ale nemusí číst všechno. Mají tam třeba 3 knihy od Čapka a mohou si vybrat jednu z nich. Pak mají kombinaci Robinson Crusoe, Klapzubova jedenáctka a asi ještě něco, v další trojici je určitě Bylo nás pět....takže je to trochu přikázané, ale zase ještě celkem výběr....docela se mi to takhle líbí. Do čtenářského deníku pak musí napsat něco o autorovi, pak takové ty obvyklé záležitosti o knize, stručný obsah...a pak podrobněji rozepsat tři kapitoly. Všechno ručně, takže je s tím práce dost a dost. Na každou knihu mají zhruba 2 měsíce, takže nic, co by se nedalo zvládnout.