Re: Melancholie ze čtyřicátin

Violko, spíš než na titulek reaguji na tvé jméno, neboť jsem si ho zamilovala a vybrala pro své očekáváné děťátko. :)
Já ještě čtyřicet let nemám, ale na tohle téma jsem četla dvě skvělé útlé knížky od Susanny Kubelka: Začínám znovu a Konečně přes čtyřicet. Ta první kniha se hodí pro jakýkoliv věk a z mého pohledu je ještě lepší, než ta druhá.
Já měla šíííílenou krizi, když jsem překročila dvacítku. Asi to byl ten přechod z koncovky -náct na -cet. V jednadvaceti jsem už byla v poho a říkala si, že do třicítky je ještě daleko. Samotnou třicítku jsem však neslavila a prošla jsem jí s naprostým klidem. Žádnou melancholii ani jiné podobné emoce jsem neprožívala. Naopak, hrozně se mi ulevilo, že už mi je konečně třicet.
Asi si to chce najít něco pozitivního. Já mám tetu, která v sedmdesáti začala o sebe pečovat. Když jsem jí po letech viděla, zůstala jsem stát jako omráčená. Byla štíhlá, našňořená a vypadala o 20 let mladší. Naopak, před dvaceti lety vypadala jako ... no, řekněme hóóódně stará. Je to hodně o způsobu myšlení. To, nad čím člověk přemýšlí, to z něho vyzařuje. Ale už jsem se moc rozepsala...