Re: Založíme klub třicetiletých slečen?

Já jediné co vím, že tahle republika není dobré místo pro život. Syn se od malička učí anglicky, domluví se a místo vznešené francouzštiny se bude učit německy, aby mohl odejít z téhle "prolhané říše". Běžným francouzským konverzačním otázkám rozumí, ale neodpovídá dobře. To není republika, to je říše...
Já nechci, aby moje jediné dítě žilo v tomhle bordelu.
Stejně budu sama, tak chci, aby on žil dobře. Jinak.
V Německu mám zázemí - lidi, kteří pomůžou. Akorát budu sama. Ale myslím si, že v Německu ještě život funguje.
Dala jsem mu život ne proto, aby tady ze sebe dělal pitomce, jako jeho maminka, ale půjde bydlet ke kamarádce - je to 9 hodin cesty. To dám.Nevím jestli každý týden, taky budu muset vydělat ubohou českou měničku, abych to vůbec utáhla.Ten kontakt mě děsí nejvíc,auto mám, jsem zvyklá na dálnice, ale nemůžu jet sama jeden den 9h tam, brífink se synem a 9 h zpět do práce. V Německu práce zbrzdí provoz klidně na tři hodiny.
Akorát já tady budu jako kůl v plotě. On je jediné co mám. Proto to musím vydržet.
Hlavně nechci, aby šel někam, zatím, kam se lítá, dám sama 15 hodin autem s přestávkama na kafe, ale víc jsem sama nikdy nejela.
Jela jsem na jeden zátah do Chorvatska, asi 1200km, víc nedám. Dělám ve firmě, kde je každý minimálně řidič zájezdového autobusu, nebo kamionu, mám tam minimálně 3 dobré kamarády. Snad by pomohli.
Já nechci, aby můj kluk žil v tomhle novodobém komunismu...