Re: Ruský medvěd útočí? Rusko a jeho zahraničněpolitické ambice včera a dnes

Jenom na okraj: v českém prostředí je hodně zažité vnímání Ruska jako čehosi silně specifického. Plyne to nejspíš z kombinace vzájemné kulturní blízkosti (jazyk, folklór) a současně odstupu (vědomí politických, hospodářských a společenských rozdílů, z čehož často vyplývá i pocit kulturní převahy). Fakt, že jsme Rusku spadli do klína, vnucování Ruska coby absolutního vzoru po roce 1948, a přímé okupace po roce 1968 vedou ve snaze vysvětlit, proč se to stalo, často k zjednodušování ruských dějin. A to tak nějak, při vší snaze o nezaujatý přístup, neurčitě cítím i z toho článku.

Ale bránoz většího historického odstupu se případ ruské říše neliší zásadně od jiných velkých říší v dějinách, a zvlášť od říší vzniklých kdy v pásmu afro-eurasijských stepí a savan nebo v dotyku s ní. Naopak, vznik ruské říše je klasickým případem státu opírajícího se o zemědělství, z něhož vznikla říše v reakci na stepní nomádskou říši. A dokonce opakovaně. Nejdřív jako ona původní (Kyjevská) Rus, vzniklá sjednocením řady knižectví v reakci na vliv chazarské říše ovládající černomořské stepi. Kyjevská Rus se začala zase drobit, jak chazarská říše slábla (důvodem byly klimatické změny, ústící mj. ve vzestup hladiny Kaspického moře). Rusko se znovu sjednotilo pod vlivem mongolské říše z východu - proto se také novým centrem stala Moskva, ležící v bezprostředním dotyku s Mongoly. Ruská (= moskevská) rozpínavost i autoritativní vláda, zajišťující vnitřní jednotu, byla reakcí na mongolský tlak. Ale rozšířené moskevské Rusko zase přišlo na západě do kontaktu s polsko-litevskou říší (ta se sama utvářela v kontaktu se stepní krymskou říší v Černomoří), kterou porazilo během 17. století, a krymskou říší, kterou porazilo o století později. Jakkoli carské Rusko v 19. století v českém prostředí postupně víc a víc zdomácňovalo jako symbol politické zaostalosti, ve skutečnosti Rusko tehdy procházelo sice kostrbatým, ale postupujícím procesem uvolňování autoritativní moci. Potom přišli bolševici a přinesli něco nového: moderní metody kontroly obyvatelstva, v minulosti nemyslitelné bez možnosti rychlé komunikace.

Naprostá většina velkých říší v dějinách vznikla v uvedeném pásmu, a to od starověku, přičemž se navzájem ovlivňovaly usedlé zemědělské a kočovné pastevecké kultury. Upevňování ústřední vlády a územní rozpínavost byly na obou stranách reakcí na tlak z druhé strany, ať to bylo v Číně, Střední Asii, Rusku, Černomoří, Mezopotámii nebo Egyptě. Jen ty ostatní případy jsou pro nás historicky nebo geograficky a kulturně nesmírně vzdálené - jedině to Rusko známe důvěrněji, a proto může působit cize a neobvykle. Ale ve vlastních dějinách máme jeden z historických případů: tendence k vnitřnímu sjednocení byly v habsburské říši nejsilnější v době, kdy byla na vrcholu moc Osmanské říše, a postupně se obrušovaly, jak se Osmané dostali do defenzívy, a když kontakt s nimi zcela zmizel, zesílily odstředivé tendence v Rakousku-Uhersku natolik, že říše nevydržela nápor první světové války.

Ten tlak a protitlak samozřejmě neplatí jen v tom uvedeném pásmu - tam se jen formovaly územním rozsahem největší říše. Je to však obecné pravidlo, které platí i jinde, jakkoli je konkrétní reakce vždy specifická: koneckonců reakcí na vliv a tlak bolševického Ruska bylo sjednocování západní Evropy. A tendence k politickému sjednocování jsou zřetelné třeba i ze Severní Ameriky - ať už jde o vztahy domácích zemědělských a kočovných společenství, nebo o vztahy mezi Indiány a Evropany.