Hory (Tatry) jsme byli poprvé, když měl malý 2 měsíce, pak každý rok, tj. rok a 2, dva roky a 2. Vždy v pohodě, cestu máme cca 4 hodiny autem, s jednou přestávkou na oběd. Ale naše dítě je v autě v pohodě, kus prospí, zbytek se zabaví hračkama, knížkama, přenosné DVD, říkáme básničky a tak. Vždy byla dovča v klidu, vlastně "nejlepší" když byl nejmenší, protože byl v manduce a mohli jsme s ním i chodit, pak už to bylo spíš vymysli trasy, kam se dá jet kočárem, takže jsem s ním často byla "sama" - resp. my dvě maminy s našima dvěma dětma a chlapi a starší sourozenci si trajdali po výletech

V roku a kousek (ještě nechodil) jsme byli taky i v Jeseníkách, taky prostě výlety s kočárem nebo jen tak v lese popoťapkával.
Moře jsme byli poprvé čerstvě v jeho roku (a pak zas po roce), letadlo zvládl i v tom roku, i ve dvou, moře se v obou případech chvilku bál, ale pak si zvykl, žádné zdravotní problémy a nic neměl (jen v roku rýmu). Bavil ho i pobyt v hotelu, jídlo v restauraci, chození po cestičkách - prostě problém jsme neměli žádný (jistě, dítě bez nároku na kila v kufrech, je trochu opruz při balení - já měla s sebou snad jen dvě trička, protože dítě potřebuje plíny, nutrilon, koplet lékárnu, nějaké hračky...).
Takže za mě - jestli chcete, tak klidně kam chcete (do bezpečné lokality

). Delší cestu autem naplánujte spíš na noc nebo odpolední spánek, ať to uteče + neocenitelné přenosné DVD.