Bojím se budoucnosti

Tak už se snad dostávám z nejhoršího, jen někdy mi je tak mizerně, že si říkám, co ještě tady na tom světě dělám. Asi to souvisí se strátou partnera, teď už nemám nikoho s kým by se dalo popovídat. Zrovna teď je mi zle, postupně jsem se zbavila všech věcí od něj,chci zapomenout ale jak? S tou "kamarádkou" není, je teď sám, chvilku to vypadalo, že bude chodit s nějakou 40ti letou ženskou ale nakonec to nedopadlo. My se spolu teď bavíme jako kamarádi, trávíme spolu čas, ale to citový ochladnutí, mě dost bolí. Myslíte, že já taky jednou najdu fajn chlapa, který mě bude mít rád? Co když tohle byla moje poslední šance na vztah? Dost se bojím, že už nikoho nepotkám. Já se neumím moc seznamovat, na seznamce mám sice úspěch ale jen u chlapů, kteří se zase nelíbí mě. Začínám být zoufalá. Moc ráda bych zase slyšela že mě někdo miluje, nebo má rád ale nějak tuším, že tohle hodně hodně dlouho neuslyším. V podstatě teď citově strádám.